AIRSOFT
Airsoft (Air Soft)
Airsoft je obecným označením kategorie realisticky vyhlížejících plynových zbraní (vzduchovek a větrovek) s menším výkonem určených ke střelbě plastových kuliček (BB6mm).
Stejným jménem je také často označována i hra uživatelů těchto zbraní simulující boj v jeho nejrůznějších podobách. Ke hraní airsoftu se hráči organizují do skupin (teamů) obvykle založených na přátelské bázi, které společně trénují, hrají a následně se i společně účastní větších airsoftových akcí (manévrů).
Sami hráči dělí airsoftáře na takzvané teplákové a profi. První skupina hraje airsoft víceméně jen pro svoji zábavu v uzavřených skupinkách několika kamarádů „za barákem“. Nejezdí na větší akce, vystačí si se základními zbraněmi a nevěnuje přílišnou pozornost ani své výstroji. Airsoft je pro ně jen občasnou zábavou na hodinu či dvě.
Oproti tomu „profi“ hráči berou airsoft do značné míry jako svůj životní styl. Věnují se zbraním, své výstroji, trénují v týmech a zúčastňují se větších akcí, takzvaných manévrů. Některé týmy jdou vlastní cestou a volí svou výstroj, jiné naopak věrně kopírují určité reálné jednotky skutečných armád, policejních sborů a jiné ozbrojené slupiny.
Na velké pravidelné airsoftové akce se u nás sjíždí řádově stovky hráčů. Takové akce mají obvykle velmi dobře propracované scénáře buď zcela vymyšlené, nebo námětem kopírující skutečné válečné příběhy a filmy. V mnoha hrách se plní i postupné úkoly, získávají se různé zdroje, výhody či herní peníze, které pak slouží k celkovému vítězství stejně tak jako samotná výhra na bojišti. Někteří hráči užívají airsoftové zbraně i k takzvaným LARP hrám v městském prostředí nejčastěji se sci-fi námětem.
Pro velké hry se dnes užívají s ohledem na platné zákony soukromé uzavřené areály, protože viditelné nošení a tedy i užívání těchto zbraní na místech volně přístupných veřejnosti je nelegální.
Pravidla airsoftové hry
Airsoft není sport a proto nemá žádná oficiálně uznávaná, zcela přesná a jednotná pravidla. Hráči se tedy před zahájením boje na pravidlech dohodnou, v případě větších akcí pak respektují předem vyhlášená pravidla daná organizátory. Základem airsoftu je čestnost, protože zásah kuličkou není vidět a hráč jej tedy musí přiznat.
K vyřazení hráče ze hry dochází po jeho zásahu kuličkou. Za platný zásah je obvykle počítán každý zásah kuličkou do kterékoliv části těla hráče, či jeho výstroje. Většinou se nepočítá zásah do zbraně. V některých případech se při hře dále rozlišuje byl-li hráč zasažen do životně důležitých částí těla (např. hlavy), nebo jen do rukou či nohou, nebo byl-li zásah do helmy a neprůstřelné vesty.
Hráč platně zasažený je vyřazen z boje a odchází na takzvané „mrtvoliště“ či anglicky „refresh“. Do boje se zasažení hráči znovu zapojují buď po ukončení určité herní epizody či po uplynutí předem stanovené doby od zásahu. V některých případech také hráče může přímo na bojišti oživit takzvaný medik. K identifikaci zasaženého hráče na bojišti se užívá zvolání „Mám to!“, nebo „Dostal jsem to!“. Při přesunu na mrtvoliště pak nesení zbraně nad hlavou, sejmutí pokrývky hlavy a užití reflexní vesty například z povinné výbavy automobilu.
Další specifická pravidla se týkají užití dýmovnic, granátů, zásahu a užití vozidel a obdobných záležitostí ve hře.
S ohledem na bezpečnost hráčů se při airsoftové hře povinně užívají brýle či obličejové masky. Pro větší bezpečnost jsou také zejména u větších her limitovány i maximální úsťové rychlosti zbraní.
Velké airsoftové manévry se dnes pořádají s ohledem na platné zákony a bezpečnost v uzavřených soukromích areálech. Přesto však stále velké množství hráčů při menších akcích a tréninku využívá i jiné volně přístupné prostory.
Volbu prostoru pro hraní airsoftu omezuje několik faktoru. Především takový prostor musí být dostatečně odlehlý, aby hráči nerušili ostatní obyvatele a také by měl být pro hráče bezpečný (s ohledem na nebezpečí pádů, řezných poranění atd.).
Dalším limitem omezujícím volbu prostorů je i dostřel airsoftových zbraní. Pro atraktivní průběh hry je nutné volit členitá a méně přehledná místa, například větší staré opuštěné budovy s více přístupy, členitý a zarostlý terén. Optimální vzdálenost mezi jednotlivými překážkami a úkryty by neměla přesáhnout řádově 20 metrů.
Airsoftové zbraně jsou také velmi citlivé na chlad. Při nízkých teplotách řádově již okolo +10C hrozí velké riziko křehkých lomů v konstrukcích a podstatně klesá i jejich výkon a účinnost hop-up systému. Herní sezóna je proto v našich podmínkách omezena převážně od jara do podzimu.
Nezbytným vybavením profesionálního airsoftáře jsou kromě vlastní zbraně, přímého příslušenství k ní (plyn, baterie, pouzdra, popruhy, zaměřovací přístroje, rukojeti, dvojnožky, náhradní zásobníky,…), kuliček a ochranných brýlí či masky také maskáče.
Maskáče jednak kryjí hráče v terénu, identifikují jeho příslušnost k jednotce ale chrání jej i před mnohými zraněními v průběhu hry jako jsou bolestivé zásahy, poškrábání a odřeniny. Další častou ochranou jsou dnes i nákoleníky a náloketníky, kvalitní rukavice a chrániče krku či tváře. Často se užívají i plastové repliky přileb k ochraně hlavy před zásahy a nárazy zejména při hře v budovách.
Vybavení v boji hráči nejčastěji ukládají do taktických vest a nosných systémů se sumkami. K přenosu náhradní výstroje či jídla se užívají menší a větší batohy. Vodu hráči mají v polních lahvích či picích vacích. Při delším pobytu v přírodě přicházejí ke slovu různé stany a přístřešky, spacáky, karimatky, vařiče, svítilny, nože, lopatky a podobné vybavení a nářadí k přežití v přírodě.
Ke komunikaci mezi hráči se dnes nejčastěji používají vysílačky standardu PMR. V omezené míře se užívají i CB radiostanice či radiostanice RF vyřazené z armády.
Vhodným doplňkem v týmu je i malá lékarnička a signální dýmovnice pro označení své polohy v nouzi.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pro někoho je to bláznivý nesmysl, pro jiné životní koníček. Sport s replikami zbraní vystřelujícími plastové kuličky se jmenuje airsoft. Zažil pořádnou okružní jízdu, než se dostal do českých luhů a hájů. Vznikl v Japonsku a postupně se přes západní Evropu dostal až sem. „Bylo to v první polovině devadesátých let,“ říká aktivní hráč Rostislav Chomo z Litvínova.
Obrovský boom nastal, když se na trh dostaly elektrické zbraně. Právě ty jsou nejdůležitější součástí výbavy. Jejich cena se může pohybovat i kolem pěti tisíc korun. „Záleží na tom, jak to kdo bere. Jsou lidé, kteří mají vybavení za šestimístnou částku,“ odhaluje Chomo, pro něhož je airsoft víkendová zábava. Pro jiné může být odreagováním, životním stylem nebo jen doplňkem k tomu, že si rád hraje na vojáky.
Nadšení ze hry
Airsoft nemá svůj svaz. Jeho hráči působí svobodně. „Kdysi se objevily pokusy, ale žádný se neujal,“ říká Chomo. Hlavní příčinu vidí v tom, že každý má své pojetí hry. Jednotlivé party lidí si vždy domluví svá pravidla. Zasažení kuličkou tak nemusí nutně znamenat definitivní vyřazení ze hry. „Určují se třeba zdravotníci nebo se zasažený vrací, když vyprší určitý časový limit,“ popisuje Chomo.
Světlo světa ještě nespatřil světový šampionát ani jiná velká airsoftová akce. Za zmínku ale stojí každoroční podnik pořádaný v Milovicích. Minulý rok znamenal další posun v rekordu počtu účastníků.
Co je Airsoft?
Airsoft je vlastně taková hra na vojáky s velice věrohodnými replikami zbraní, plynovými, elektrickými, které střílí dávkou a nebo také snopečky, které střílí asi jako nejlepší zbraň, elektrika. Nejedná se o známější paintball, střílí se plastovými kuličkami o průměru 6mm.
Elektrika: Má dostřel asi 45-50 metrů, je různě upgradovatelná, od silnější pružiny až po přesnou hlaveň. Její pohon je zajištěn elektromotorkem, který je napájen akumulátorem, který se dobíjí přibližně 10 hodin. Tyto zbraně mají výhodu v používání vysokokapacitních zásobníků tzv. "točák",". Dále mohou střílet dávkou. Ceny zbraní se pohybují od 9 000 Kč až po 15 000 Kč. Tyto zbraně mají nastavitelný HOP-UP systém.
Plynovky: Mají dostřel přibližně jako elektrické zbraně, je na nich upgradovatelných jen málo částí, jen vnitřní kovové díly. Její pohon je stlačený plyn, který se plní do zásobníku. Zbraně jsou poloautomatické, ale najdou se i zbraně s automatickým režimem střelby. Zásobník si zde jde taktéž pořídit vysokokapacitní, ale není to "točák", jenom zásobník trčící z rukojeti ven. Jejich ceny se pohybují od 2 000 Kč do 6 000 Kč. Tyto zbraně mají nastavitelný HOP-UP systém.
Manuály: Jejich dostřel je podstatně nižší než ostatní zbraně, asi 15-35 metrů. Upgrady na tyto zbraně žádné nejsou. Pohon je manuální, tzn. před každým výstřelem se musí natáhnout. Dávka u těchto zbraní není možná. Zásobník má danou kapacitu a nejdou koupit vysokokapacitní zásobníky. Ceny se pohybují od 850 Kč až do 1 800 Kč. Nemají jako jediné štelovatelný HOP-UP systém. Liší se akorát odstřelovací pušky, které mají o něco vyšší dostřel, cenu a regulovatelný HOP-UP.
Airsoftové hry: Her můžeme hrát pár druhů Capture the flag - nebo taky boj o vlajky, dva teamy si určí vlajky a někde viditelně dají. Pak se bojuje o vlajky a ten team, který dobyje vlajku, vyhrál nebo se taky mohou dohodnout, že ji ještě musí odnést ke svojí vlajce.
Team match: Hraje se na vybití jednoho nebo druhého teamu.
Hamburger hill: Určí se obrana nějakého kopce a ostaní ho dobývají. Kopec se považuje za dobytý, jakmile bude dobytá vlajka.
"Mapový" airsoft: Na mapě se určí místo o velikosti 1x1 km. Jeden team si určí vlajku a druhý se zakempuje. Před bojem se teamy vůbec nevidí, je to asi tak, že se domluví ještě den před akcí a jeden team, který čeká v sektoru, vyjde např. ráno a druhý podle mapy hledá, Ti vyjdou třeba odpoledne. A až se najdou tak musí dobýt vlajku.
!!!ALE POZOR!!! Ještě před vstupem do sektoru musí mít všichni nasazené brýle!!!
Dobré maskovaní a umění přizpůsobit se okolnímu terénů jsou téměř důležité jako střelecká dovednost. Ve skutečnosti dobře zamaskovaný špatný střelec přežije pravděpodobně déle než nevhodně ukrytý odstřelovač. Při útěku a úhybných manévrech podstatně stoupá význam maskování a ukrývání. Vojáka na útěku se musí skrývat, spát ve dne a přesouvat se v noci. Ale ani krytí tomu nesnižuje důležitost maskování.
Maskování osob má určité základní pravidla, zaměřené k oklamání nejrozšířenějšího čidla na bojišti – lidského oka.
Tvar
Ochranná přilba, torna, zbraň i další nesená výbava, například vysílačka, mají často charakteristický tvar, který se v přírodním prostředí neexistuje. Proto je nutné především rovné linie překrývat přídavnými sítěmi a proužky z maskovací tkaniny. Existují také maskovací elastické přehozy na radiostanice a pro nejrůznější agregáty.
Pušky, samopaly a kulomety mají rovněž charakteristický tvar a často jsou černé barvy. Ačkoliv lze na jejich zamaskování použít speciální povlaky, není vhodné je upevňovat na držadlech, neboť zapříčiňují vyklouznutí zbraně. Zamezují pevnému uchopení zbraně, což se odráží v nepřesné střelbě. Je lepší používat zelené nebo maskovací pásky, (páska je pro zamaskování velmi užitečným pomocníkem).
Lesk
Za starých časů, kdy se nosily mosazné přezky a spony, byl voják viditelný na velkou vzdálenost, neboť všechny parádičky na jeho uniformě odrážely světlo. Přestože většina moderních nosných ústrojí má plastové spony nebo kovové úchytky z antireflexním povrchovou úpravou, vyskytují se i dnes na bojišti lesklé plochy.
Dalekohled, sklíčka kompasu nebo brýle odráží světlo, a proto mohou být používány pouze při spolehlivém ukrytí, stejně jako radiové stanice, jejichž typická zařízení přitahují pozornost. Dalekohled je nutno nosit v pouzdře, stejně jako mapu, složenou tak, aby odkrývala pouze tu část, která je potřebná. Pozornost je nutné věnovat lesklému obalu mapy. Pokožka se také neubrání lesku. V noci odráží měsíční svit, a proto dokonce i vojáci černé pleti musí používat maskovací krém.
Silueta
Tak jako má každá věc svůj tvar, tak i silueta vojáka je tvořena obrysy těla a nesené výstroje. Silueta hlavy a ramen je těžko zaměnitelná a nemá v přírodě obdobu. Proto je hlavním rozpoznávacím znakem lidské postavy. Nezamaskovaná ochrana přilba přitáhne pozornost protivníka.
Použitím místní vegetace lze změnit tvar přilby, zejména horní zaoblení, které je jejím charakteristickým prvkem. K skrytí obrysů ramen se do výstroje zasunují trsy trávy. Bojové vozidlo má také typickou siluetu, a proto i při dobrém zamaskování může být při nevhodném umístění odhaleno, například proti horizontu nebo před světlým pozadím.
a) Chodící keř, vypadá na první pohled efektivně, ale je znemožněn přístup ke střelivu a další přídavné výstroji.
b) Světlý obličej a ruce odráží světlo a vytváří vizi strašidla. Malé množství přírodního materiálu nezakrývá dost.
c) Tak je to správně. Skutečné zamaskování mění charakteristické tvary a zahaluje světlé plochy obličeje a rukou. Na druhé straně je volný přístup k munici a vybavení.
Pachy
Dokonce i plně civilizovaní člověk získá po několika dnech v přírodě velice dobrý čichový cit. Čichem je schopen určit chod automobilového motoru, přípravu teplé stravy v polní kuchyni, pachy lidského těla a vůně čistících prostředků.
Některé pachy je velice těžké maskovat, proto by vojákova mýdla nemněla obsahovat voňavé složky a činnost jako vaření je třeba omezit pouze na denní dobu, kdy jsou jiné zápachy výraznější a vzduch teplejší. Jeden z nejvíce nemaskujících prvků je kouření – pro charakteristický zápach tabáku. Odpadky z kuchyně, stejně jako nedopalky cigaret, by měly být vyváženy mimo trvalé stanoviště. Jejich zakopání je pouze nouzovým řešením, neboť zbytky potravin jsou často vyhrabány zvířaty a mohou být dobrým rozpoznávacím prvkem (napovídající o síle jednotky).
Zvuk
Při hlídkování v terénu je voják schopen způsobit mnoho nejrůznějších zvuků. Mohou mu vrzat boty, chrastit zásobníky v pouzdře na střelivo či nářadí na čistění zbraně. Dokonce i řemení může vydávat zvuk.
Zbraň také sem tam zadrnčí. Vysílání z radiostanice může být v nehlučném prostředí zaslechnuto. Kašel a hovor za jasné noci se rozléhá na velké vzdálenosti. Je nutné dodržovat pravidla bezhlučné činnosti, kde dohodnuté signály nahradí mluvené slovo a nezbytná konverzace se vede pouze šeptem. Řádné uložení výstroje, přitažení klepajících pásků a dalších zvuky vydávajících předmětů a zejména závěrečné celkové úpravy před odchodem na hlídku značně omezí hlučnost při samotné akci. Je-li budována zákopová pozice, strážní by měli být rozmístěni v takové vzdálenosti, aby zjistili nepřítele dříve, než on uslyší kopání.
Nejprve zamažte všechny světlé lesklé plochy pokožky.
Nyní zamaskujte obrysy a tvar očí, nosu a úst.
Zbývající část obličeje zamažte a pomocí slin rozetřete.
